Miroslav Valenta je hlavním specialistou na integrovanou železniční dopravu v organizaci ROPID, organizátora Pražské integrované dopravy. Železnicí se zabýval již při studiu oboru DOS v rámci tehdejšího studentského projektu “Modernizace železničních koridorů” (jeden z předchůdců současného studentského projektu “Moderní trendy v železniční dopravě”). Po jeho absolvování nastoupil na ROPID, kde se začal zabývat objednávkou dopravních výkonů železniční dopravy, připomínkování infrastrukturních projektů z pohledu objednatele i standardy kvality pro železniční dopravu v rámci PID a postupně se vypracoval na pozici vedoucího oddělení koncepce příměstské dopravy. A co Miroslav říká o své práci a jak vzpomíná na studium oborou DOS?
Jak si mám nějak přesněji představit Vaši práci?
Jedná se o komplexní průřezovou problematiku železniční dopravy, nelze se tedy spokojit s poměrně úzkou specializací jako například v případě projekční činnosti. Objednatel musí řešit otázky nejen technické na straně infrastruktury především v oblasti dopravní technologie, ale také se musí orientovat v problematice železničních vozidel, v základním legislativním a ekonomickém rámci železniční dopravy. Zásadní součástí je také „hlídání“ dopravců, aby odváděly služby v takové kvantitě a kvalitě, v jaké si je územně-správní celek odpovědný za zajištění základní dopravní obslužnosti objednal. Konkrétně se účastním celé řady jednání týkající se problematiky železniční infrastruktury, návrhu jízdního řádu, výluk nebo zajištění kvality služby, provádím i fyzicky kontrolní činnost přímo v terénu. Dalo by se říci, že práce je velice různorodá, což je pozitivní z toho pohledu, že každý den je třeba řešit něco jiného, na druhou stranu je třeba celkem široký záběr vědomostí.
Co Vás na Vaší práci baví?
Jako jedno z největších pozitiv vidím právě onu různorodost činností, která člověka nutí neustále se vědomostně posouvat dál. Byť se samozřejmě i na této pozici najde spousta rutinních úkonů, můžu se spolehnout na to, že v průběhu několika měsíců s jistotou narazím na záležitost, která si vyžádá nějaké tvůrčí řešení. To se týká i přímo fyzické náplně práce, kdy se velice často pohybujeme na různých jednáních, seznamujeme se s dalšími a dalšími profesionály, zásadní výhodu spatřuji ve zpětné vazbě, kterou mám zprostředkovanou díky kontrolní činnosti přímo ve vlacích.
Jak vzpomínáte na studium oboru DOS?
Určitě na studium vzpomínám pozitivně, byť se tedy nedá říci, že se jednalo jen a pouze o pozitivní zážitky, některé zkoušky byly vskutku velkým oříškem. Nicméně pokud zavzpomínám na studium, rozhodně se mi vybaví profesionální sbor pedagogů, který se snaží své znalosti předat méně zkušeným kolegům a skvělý kolektiv studentů, s některými z nich se i nadále vídám doposud nejen v rámci profesní činnosti.
A co Vám absolvování oboru DOS dalo (či naopak nedalo) do Vaší pracovní kariéry
S odstupem času musím říct, že studium mělo hlavu a patu, zejména co se týče nástinu problematiky projekční činnosti v železniční dopravě. Po ukončení studia jsem měl zájem se věnovat železniční dopravě i z pohledu běžného uživatele, s ohledem na zájem objednatele na zajištění kvalitní dopravní obslužnosti se pozice na ROPIDu přímo nabízela. Když jsem se po čase dostal k detailnějším činnostem, už byly znát určité mezery ve znalostech, které ale jdou na vrub oné specializaci na projekční činnost, která se vázala na tehdejší projekt Modernizace železničních koridorů. Pokud bych mohl doporučit nějaké zlepšení do budoucna, určitě by se jednalo o to, aby vzdělání v tomto oboru bylo poskytováno v co nejvíce komplexní rovině a v co nejširším záběru. Tento přístup umožní absolventům snazší vstup do kariéry, případná specializace už je následně otázkou výběru zaměstnavatele.